Mikuláš

ve staré škole

V budově staré školy (pocházející již z roku 1876) připravila krupská mateřská školka pro veřejnost Mikulášskou besídku. Ve středu 5.prosince bylo v 15:30 ještě před školou téměř pusto, ale náhle během několika okamžiků byla luxusně vytopená bývalá třída/tělocvična "našvihnutá" až po okraj.

Po přivítání jako první překvapení přišla mezi děcka Barbora, kterou již děti ze školky znaly z pondělní nadílky, ale nyní se tato vskutku povedená a opravdu dosti záhadná postava zjevila podruhé a nyní už i pro přítomnou veřejnost. Nicméně samozřejmě hlavně pro děti, které s ní zpívaly a tancovaly. Čerty ať již jakkoli děsivé na Mikuláše čeká každý, ale toto bylo opravdu jedinečné, zábavné a moc pěkné. Alespoň já jsem nic podobného ani v dětství nezažil.

Pak otevřel své pimprlové divadýlko pan principál Zikmud a zde už o čerty nebyla nouze. Ale nebyla nouze ani o princezny a divoký pohádkový děj. Na obrázku jsou i ta školní kamna, kde se příznačně topilo jak v pekle.

Děti byly nedočkavé na dárky a tak pan Zimund musel do dětí nastoupit celou silou čertovské pohádky s bubny a činelem, aby trochu zapomenuly, že je čeká nadílka, a prožili si pěkně a s účastí ještě také tuto cestu za princeznou.

Děti nakonec neminul dobrý pohádkový konec a jen ty úúúplně nejmenší se věnovaly plazení po podlaze, co pamatuje moji školní docházku, nebo mamince.

Mezitím ve vedlejší místnosti bývalé třídy (ještě s původní školní tabulí !) bylo zázemí pro rodiče, improvizovaná šatna s kávou a cukrovím. Věřtě, nevěřte, to cukroví pekly děti ve školce.

Po pohádce se děti mohly seznámit úplně zblízka a jak se tak říká "na vlastní pěst" s loutkami, které právě dohrály. Loutky to byly (a jsou) velmi pěkné a i velmi pevné. Přežili všichni.

Pak děti z mateřské školy předvedly svoje vystoupení s písničkami a tancem a různými rekvizitami od papírových hvezd přes rolničky (ano: Rolničky-rolničky), pytle, myši až po jakýsi zvláštní svítící objekt. Inu, prohlédněte obrázky, ale hlavně pak v kompletní fotogalerii odkazované na konci článku.

Docela mne zaujalo, že melodie byly opravdu pěkné a chytlavé a nejen běžný "vánoční" repertoár.

No ale nebylo zbytí a přišli čerti černí jako noc...

..ale také nadělování s Mikulášem a andělem z několika převelikých košů s dárky.

A bylo vše tak, jak má být: andílek velmi roztomilý, Mikuláš přívětivý a k dětem opravdu laskavý a čerti divocí a strašní. To ani nevíte, jak ti čerti hrozně dupou, rachotí řetězi, zvířecími kostmi a zvoní na zvonce, až uši zaléhají nebo pak zvoní v uších samo. Působí to dosti pekelně reálně a navíc člověk, natožpak děcko, opravdu neví, zda ho opravdu nehodí do pytle a neodnesou kamsi... a třebas i jen v žertu. Já bych se teda bál.

Malá kudrnatá holčička zprvu odvážně kráčela před Mikuláše, ale když jeden z čertů trochu více dupnul a zle se podíval, tak spustila takový vodopád slz, že ani nevíme, jestli Mikulášovi (nebo alespoň mamince ?) nějaké kloudné slovo pověděla. Ale i v tomto stavu naprostého šoku a pláče už při samotném odchodu od Mikuláše si ještě v poslední vteřince vzpomenula, trochu se navzdory okolnostem a čertům vzpamatovala, a tedy alespoň beze slov a stále v slzách nabízela Mikulášovi vlastnoručně vyrobenou papírovou loutku jen tak v napřažené dlani, což tento svatý muž pochopil a dárek přijal. Toto si asi budu pamatovat dlouho.

V růžku tělocvičny zbyla nepoužita pěkná čertovská dekorace k soutěžím, na které tentokrát z časových důvodů sice nedošlo - dojde příště - shoda okolností ale nakonec tedy alespoň připravila pěkné zátiší pro pár hezkých obrázků s plameny pekelnými a bytostmi andělskými na památku.